Vánoční bonus: I Will Always Remember You

17. prosince 2013 v 16:14 | Maria |  Perks of Being a Nicholson

Poznámka: Přišly Vánoce a spolu s nimi i vánoční bonus! Ráda bych jen dodala, že tento bonusový díl posíláme na Vánoční literární soutěž, takže pokud se Vám díl bude líbit, neváhejte a hlasujte na stránkách, jejichž odkaz určitě zveřejníme v následujících dnech! Takže čtěte, komentujte, hvězdičkujte, hlasujte, ale hlavně: UŽIJTE SI BONUSOVÝ DÍL!
Šťastné a veselé Vám přejí Janey&Maria.

Poznámka č. 2: Omlouváme se za velmi význačný a dobře viditelný spoiler, který se v tomto díle objeví. Jelikož tento bonus je vánoční, měl vyjít 24. prosince. Z důvodu soutěže se ale datum zveřejnění posunulo před páteční díl, pro který bude tento díl velkým spoilerem. Ale nezoufejte nic, i tak si páteční díl můžete pořádně užít, protože se dozvíte, jak se to všechno seběhlo!

Z pohledu: Maria



Když se řekne slovo Vánoce, lidem se vybaví nejen všechny stresující věci jako pečení cukroví, shánění dárků a ostatní věci nezbytné pro zachování tradic, ale i ty pěkné věci jako je například to, že můžete strávit čas se svou rodinou. A nejde jen o samotné Vánoce, kdy se ráno probudíte a seběhnete dolů, abyste si mohli otevřít dárky, které leží pod krásně ozdobeným košatým stromečkem, jde i o proces přípravy. Samotná příprava totiž sbližuje rodinu ze všeho nejvíc. A když pak stojíte v obývacím pokoji a díváte se na všechny ty věci, které díky vašemu úsilí mohly ozdobit a zpříjemnit váš domov, máte z toho radost. Jenže pro některé tyto svátky nejsou jen zdrojem radosti, ale i smutku, protože právě v těchto výjimečných chvílích jim začne chybět někdo, kdo je kdysi prožíval s nimi. A vyrovnat se s tím je těžké.
Maria stála u okna v obývacím pokoji s hrnkem teplého čaje v ruce a dívala se ven na zasněženou krajinu. Tu a tam projelo kolem jejich domu auto, ale jinak bylo všude ticho a klid. Maria vzpomínala na minulou zimu. Ona, její otec a její sestra Janey dováděli před jejich domem v Londýně, který se neuvěřitelně podobal tomuto. Házeli po sobě koule vyrobené ze sněhu, váleli se v něm a skotačili. Všechno bylo tak idylické. Maria vždy dávala přednost své rodině před ostatními a tak nebylo divu, že ani její kamarádi jí nemohli pomoct z jejího trápení poté, co její otec zemřel. Z jejího rozjímání ji přerušil tlumený smích z kuchyně, která nebyla nijak oddělena od obývacího pokoje, kde stála. Otočila se a podívala se na svou matku Beth a sestru Janey se smutným úsměvem. Někdo tam chyběl. Věděla, že ztráta milovaného otce zasáhla i je, ale ony, na rozdíl od ní, dokázaly své emoce krotit. Nebo alespoň zakrývat. V tomto domu se o jejím otci moc nemluvilo a tak nebylo divu, že se často vyskytla nějaká situace, oproti které trapné ticho bylo jen vzdáleným odrazem v zrcadle. Otočila se zpátky a povzdechla si.
"Kéž bys tady byl s námi," zašeptala do ticha a její dech vytvořil na skle před ní maličký kruh. Nakreslila do něj srdíčko a sledovala, jak se pomalu vytrácí. Povzdechla si a napila se z hrnku. "Víš, není to tady tak špatné, táto. Našla jsem si tady kluka. Určitě bys ho měl rád. Není to sice sportovec a kdovíjaký silák, ale má srdce na pravém místě. Teda, levém," Maria se lehce zasmála.
"S kýmpak si to povídáš?" Zaslechla svou matku, otočila se a s nádechem zakroutila hlavou.
"S nikým," odpověděla Maria, "jen si tak prozpěvuju."
"Jak typické. Pro sebe si zpíváš a nás o tu krásu připravíš," odpověděla jí Beth s hranou uražeností. Maria se pousmála a zakroutila hlavou.
"To bych si nemohla dovolit. Je to přece tradice," řekla s úsměvem a položila hrnek na stůl. Janey s Beth se posadily na gauč a Maria se postavila naproti nim. Podívala se na prázdné místo na gauči, který si přivezli ze starého domu. Místo, kde ještě loni seděl její otec, zelo prázdnotou. Beth si všimla, kam se Maria dívá a chtěla vstát. Maria zakroutila hlavou a natáhla se pro jednu z fotek na krbové římse. Její otec na ní měl červenou čepici s bambulkou a smál se. Položila ji na stolek vedle gauče a vrátila se zpátky na místo.
"Tohle je pro tebe, tati," zašeptala ještě téměř neslyšně, než začala zpívat. "O Holy Night, the stars are brightly shining, it is the night of our dear Saviour's birth," s těmito slovy se Marii vybavily Vánoce nejen minulé, ale i všechny ostatní, kdy zpívala písně se svým otcem, zatímco je maminka se sestrou poslouchaly a uždibovaly cukroví. Usmála se zeširoka a z plna hrdla zpívala další sloky, co jí jen dech stačil. Tohle bylo pro něj, pro jejího hrdinu, kterého nikdy nikdo nemůže nahradit. Nevěděla, jestli je něco jako nebe a jestli ji může tatínek slyšet, ale pokud ano, chtěla, aby ji slyšel jasně a zřetelně. Chtěla, aby viděl, že je silná a že to zvládá stejně dobře jako Beth s Janey. Chtěla, aby věděl, že na něj vzpomíná v dobrém a že ho má pořád ráda. Píseň skončila a Maria se rozhlédla přes své zaslzené oči, aby zjistila, že i "děvčata" mají oči plné slz. Vrhla se k nim na pohovku a sedla si na volné místo, objímajíc svou matku. "Tak strašně mi chybí," dostala ze sebe mezi vzlyky.
"Mě taky, zlatíčko, mě taky," řekla Beth a objala obě své dcery. Jeden by si myslel, že tenhle předvánoční večer stál za nic, ale bylo to vlastně poprvé, co o něm od pohřbu mluvili a Maria za to byla vděčná. Ať už se teď stane cokoliv, ví, že na to není sama.
Poté, co se všechny trochu uklidnily, Beth vstala z gauče a zamířila ke skřínce, kde uskladňovaly alba s fotkami. Vytáhla jich pár, vydala se zpátky a předtím, než si zase sedla, je položila na stůl. Maria jedno vybrala a podala ho Beth. Janey, Maria a Beth se společně dívaly na fotografie, povídaly si a hlasitě se smály. Prohlížely si své každoroční vánoční fotky a bavily se tím, jak vypadali. Tu a tam hodily nějaký vtípek ohledně otcova účesu a vše se zdálo hned jednodušší. Už žádné vyhýbání, žádné trapné ticho, jen ony a smích. Tak to mělo být. Maria se cítila konečně spokojená. Věděla, že otce jí to nenahradí, ale cítila se lépe, když o něm mohla otevřeně mluvit.
"Pamatujete si, jak se nám taťka snažil pomoct upéct cukroví a při první příležitosti se spálil?" Zeptala se Maria se smíchem a Janey s Beth se taky zasmály.
"A nebo jak na sebe převrhl celý stromeček?" Dodala se smíchem Janey.
"To si moc dobře pamatuju, protože jsme ho pak musely všechny tři zvedat a společně ho znovu zdobit. Tehdy jsem se tak zlobila, ale s odstupem času to byla jedna z nejlepších vánočních příhod," řekla Beth. Děvčata se zasněně usmály.
"Stejně to byl ten nejlepší táta," řekla Janey a Beth s Mariou se na ni podívaly s úsměvem, obě pokyvujíc.
"Možná tu s námi není, ale vsadím se, že nás teďka pěkně stalkuje," dodala Maria a všechny se zasmály.
"To by mu bylo podobné," zasmála se Beth.

Když děvčata prošly všechna alba, Beth je schovala zpátky a vrátila se na gauč s dekou v ruce. Rozprostřela ji přes nohy všech tří a zapnula televizi. V té zrovna hrál film Love Actually jako každé Vánoce.
"Klasika," řekla Maria, vzala si svůj čaj, napila se a položila si nohy na stůl. Pak už se jen v tichosti dívaly a tu a tam jedna z nich řekla nějakou hlášku s předstihem. V polovině filmu někdo zazvonil na zvonek a všechny tři se podívaly směrem ke dveřím. Žádná z nich se ale neměla k tomu, aby šla otevřít. Když se zvonek ozval podruhé, Beth se zvedla a došla ke dveřím. Podívala se přes kukátko a poté po Marie hodila důležitý úsměv. Otevřela dveře a Maria mohla vidět jen boty osoby, která v nich stála. Zdály se jí povědomé.
"Dobrý den, mmm, je doma Maria?" Ozvala se daná osoba a Maria otevřela oči dokořán. Byl to Scott. Než se Maria vymotala ze zajetí zákeřné deky a nazula si chlupaté papuče, její matka mu začala pokládat různé nepříjemné otázky. Tohle bylo její specialitou. Zábava, která ji nikdy neomrzela. Možná se jen snažila chránit svou mladší dceru, ale pro Mariu to bylo jen zbytečné ztrapňování.
"Z jaké jsi rodiny? Co zamýšlíš s mou dcerou?" Zazněly poslední otázky a dřív, než Scott mohl cokoliv říct, Maria chytila svou matku za ramena a vyměnila si s ní místo.
"Myslím, že odsud už to zvládnu sama. Díky, mami!" Řekla, oblékla si první bundu, po které sáhla a vyšla ven. Zavřela za sebou dveře a přitáhla si Scotta k sobě. Lehce ho políbila a Scott její polibek opětoval.
"Ahoj," zašeptala Maria pořád přilepená těsně ke Scottovi.
"Ahoj," zašeptal Scott zpátky a Maria se s úsměvem pomalu odtáhla.
"Omluv mojí mámu, ráda si hraje na zlého poldu." Maria viděla Scottův výraz a zasmála se. "Neboj, je neškodná," dodala, ale Scott nevypadal moc přesvědčeně. "Co tu vůbec děláš?" Zeptala se a Scott se zasmál.
"Taky tě rád vidím," řekl a Maria naklonila hlavu na stranu.
"Ale no tak, vždyť víš, že jsem ráda, že jsi tady. Jen mě zajímá, co tě sem přivádí," vysvětlila Maria.
"Kromě tebe?" Opáčil Scott a Maria se s lehkým začervenáním usmála. "Donesl jsem ti dárek," dodal a Mariin obličej se rozzářil.
"Tys mi koupil dárek?" Zeptala se nevěřícně Maria, protože ještě na poslední chvíli sháněla dárek i ona pro něj. Scott pokývl hlavou, Maria se otočila a otevřela dveře. "Počkej chvilku," stihla říct ještě dřív, než vešla dovnitř. Zavřela za sebou dveře a s neúmyslným dupáním vyběhla nahoru do svého pokoje.
Za chvíli z něj vyběhla se zabaleným dárkem v ruce a už letěla dolů ze schodů.
"Aby ti náhodou neutekl," zaslechla ještě Maria Janey, než otevřela hlavní dveře, ale nevšímala si toho. Zavřela za sebou a podávala Scottovi dárek. Ten jen chytil dárek do ruky a s otevřenou pusou na něj hleděl.
"Tys mi stihla koupit dárek?" Zeptal se nevěřícně a Maria pokývala hlavou.
"Stejně jako ty mě," dodala a Scott se zasmál.
"No, ale, víš, já ten tvůj dárek nemám zabalený," řekl Scott trochu sklesle, ale Maria jen mávla rukou.
"To nevadí. Otevři ten můj a pak mi dáš ten tvůj."
Scott poslechl a opatrně otvíral balíček. Maria začínala být netrpělivá a poklepávala nohou.
"Prostě to roztrhej!" Pobídla ho rázně a on ji poslechl. Za chvíli byly kousky papírků všude, Scott držel v ruce tričko s nápisem "Bon Jovi" a spokojeně se usmíval.
"To je boží! Bon Jovi tričko ještě nemám! Jak si to věděla?" Spustil Scott a Maria se usmála.
"Stačí mít známosti," odpověděla a Scott zakroutil hlavou.
"Stiles," dodal a Maria pokývala hlavou. Scott vykročil k ní a políbil ji. "Děkuju, mám z toho velkou radost," řekl a pak udělal pár kroků dozadu, sáhl za roh a vytáhl velkého plyšového medvěda, který měl víc než jeden metr a Scott ho jen tak tak objal jednou paží. Tak byl obrovský. Maria si dala obě dvě ruce na ústa a jen žasla. Takového si vždycky přála.
"Wow! To je paráda! Takového jsem vždycky chtěla! Jaks' to věděl?!" Maria vyslovila poslední větu trochu podezíravě a Scott se zasmál.
"Stačí mít známosti," dodal a tentokrát to byla Maria, kdo zakroutil hlavou.
"Janey," řekla a Scott se s pokyvováním hlavou zasmál. Maria si převzala medvěda a skoro ho ani neobjala. "Myslím, že by měl být na dietě," zavtipkovala a Scott se pousmál. Posunul hlavu plyšového zvířete na bok a políbil ji. "Děkuji ti," dodala ještě Maria. Ozvalo se zatroubení a Maria si až teď uvědomila, že na příjezdové cestě celou dobu stojí Stilesův Jeep. Maria Stilesovi se smíchem zamávala a ten jí zamával zpátky.
"Já už budu muset jít. Jdeme za Stilesovým taťkou na stanici, aby ty Vánoce strávil vánočně. Alespoň v rámci možností," vysvětlil Scott.
"Tak ho pozdravte. A děkuju ti za dárek!" Dodala a Scott pokývl hlavou.
"A já děkuju za tričko," řekl a ještě jednou ji políbil, než se vydal k autu. Nastoupil dovnitř a Maria chlapcům mávala, dokud se modrý Jeep neztratil za zatáčkou.

Když Maria vešla do obýváku s obrovským plyšákem v náručí, Janey s Beth se na ni s potutelným úsměvem podívaly. Když Maria viděla jejich výraz, zamračila se.
"Tys o tom taky věděla, mami?" Zeptala se a Beth jen pokývala hlavou. Maria otevřela pusu dokořán. "No teda mami!" Řekla Maria s hraným pohoršením a došla ke gauči. Poté, co se všechny tři pomazlily s medvědem, se Maria zvedla, vzala chlupáče a otočila se k odchodu.
"Kam jdeš?" Zeptala se Janey.
"Potřebuju s mým novým chlupatým přítelem trochu intimča, ne?" Zavtipkovala a všechny tři se zasmály. "Navíc jsem pěkně unavená, asi půjdu spát. Dobrou!" Rozloučila se s nimi a odešla nahoru.
A když se konečně vydala do postele vedle svého nového plyšáka, rozvalila se v ní. V takových chvílích byla ráda, že má velkou postel. Netrvalo to dlouho a usnula.

Slunce prudce svítilo Marie do očí a ta jen zamhouřila oči. Před sebou viděla prudké světlo, mrkala, mžourala očima, ale pořád neviděla zhola nic.
"Co to je? Proč je tu takové světlo?" Ptala se Maria sama sebe a posadila se na posteli. Podívala se kolem a byla ve svém starém pokoji v Londýně. Vstala, vykročila ke dveřím a z rázu byla v obývacím pokoji a kráčela ke stromečku. Stála tam osoba s hnědými kudrnatými vlasy a Maria moc dobře věděla, kdo to je. "Max, co tu děláš?!" Zeptala se Maria a kudrnatá starší dívka se otočila a usmála se na ni.
"Chybíš mi, Mario," řekla Max.
"Tak přijeď za námi, u nás doma máš dveře vždycky otevřené," dodala a pak se zamračila. Za námi? Domů? A kam? Vždyť tady je doma. Hlavní dveře se otevřely a cizí lidé začali vcházet dovnitř. "Hej! Co tu děláte, běžte pryč, to je náš dům!" Křičela na ně, ale oni se jen smáli.
"Už ne!" Zvolali všichni a vtom se Maria vzbudila.

Maria si sedla na posteli a podívala se kolem. Plyšový medvěd ležel na zemi a společně s ním i peřina. Byla zpátky v New Jersey. Maria se otřásla zimou. Natáhla se po svetru, který včera odhodila vedle postele a oblékla si ho. Vtom do jejího pokoje vtrhla Janey.
"Vstávat a cvičit, sestřičko má! Jsou Vánoce!" Zrzka s rozcuchanými vlasy v pyžamu skočila na její postel a chytila svou hnědovlasou mladší sestru za ramena. "Dárky už jsou pod stromkem, tak už pojď!" Zakřičela s přehnaným nadšením.
"Dobře, dobře! Už jdu," zvedla Maria ruce na znak rezignace a líně vstala. "Víš, nemusíš se takhle chovat, jsem v pohodě, nepotřebuju nakopáváka v podobě šílené Janey," vysvětlila Maria podrážděně a důrazně. Janey se usmála a vzala svou sestru kolem ramen.
"Jasně," řekla a ani se nesnažila znít přesvědčeně. Maria zakroutila hlavou a obrátila oči v sloup. Obě vyšly z Mariiného pokoje a sešly dolů po schodech. Všechny dárky tam ležely, pod stromečkem, pěkně zabalené, tak lákavé na pohled. Marie se vrátila veškerá energie, nálada a šílenost, kterou v sobě vždy měla a hodila po Janey šibalský pohled. Ta se na ni podívala tím samým pohledem a obě věděly, co to znamená.
"Dárky!" Zvolaly obě najednou a běžely ke stromku. V tom přisvištěla do místnosti Beth.
"Žádné takové! První snídaně, pak dárky! Ne! Dost! Neotvírejte to! Mar-, Jane-," snažila se je zastavit, ale bylo to marné. Dívky už otevřely první dárky a očividně byly nadšené z toho, co viděly. Výskaly, pištěly, ukazovaly si dárky navzájem, pak vzhlédly ke své matce a vrhly se k ní. Změť dalších slov díků by nerozpletl ani ten největší znalec jazyků světa. Nakonec to Beth vzdala a sedla si k dívkám. Všechny tři si začaly navzájem podávat dárky, rozbalovat je, děkovat si a objímat se. Zkoušely si všechno oblečení, zapínaly všechny přístroje, které si navzájem darovaly, smály se, skotačily a nakonec skončily na zemi obklopené velkou kupou nejen dárků, ale i balicího papíru. Beth se podívala kolem a zakroutila hlavou.
"To je svinčík. Uklidíme to hned po tom, co se vy dvě cácorky nasnídáte!" Řekla rázně Beth a obě sestry se zvedly s neochotným výrazem ve tváři. Beth po nich hodila přísný pohled a obě se začaly přehnaně usmívat. Beth se rozesmála a vykročila do kuchyně, aby jim připravila snídani. Když byla snídaně hotová, všechny tři se usadily u stolu.
"Bon appetit, mis adorables niñas," řekla Janey předtím, než se pustila do jídla.
"Bon appetit, nuestra querida niña," řekly najednou Maria s Beth.
"Platíš pivo!" Spustila rychle Maria, než se Beth vůbec mohla nadechnout, aby něco řekla.
"Tobě možná tak limonádu," opáčila jí Beth a Janey se ušklíbla, zatímco Maria se zamračila. Začala si hrát se svým novým mobilem a Janey si prohlížela svou novou knihu o různých mystických stvořeních.
"Víte, že banshee je stvoření, které svým křikem oplakává každou smrt v irském rodu O'Brienů?" Podělila se Janey o nový poznatek a Maria uznale pokývala hlavou. Vzhledem k tomu, že Janey byla napůl Irka, bylo jasné, že jí banshee zaujala. Proto se Maria rozhodla zeptat na něco z její národnosti.
"Mmm, dobrý! A nemáš tam nějakou španělskou sukubu? To by byl zas můj šálek kávy," vysvětlila Maria a Janey se zasmála.
"Co to je sukuba?" Zeptala se Beth.
"Je to stvoření ženského rodu svádějící muže, na jejichž sexuální energii se následně živí," vysvětlila Janey a Beth se na ni podívala.
"To mluvíš jako o mě?" Zeptala se Beth a všechny tři se zasmály. "Protože já bych byla dobrá sukuba," řekla Beth s přehnanou gestikulací a dívky se se smíchem znechuceně zamračily.
"Mami, nech toho!" Řekla Maria se smíchem. Beth ještě řekla pár vtípků na to téma a dívky se smály, až se za břicho popadaly.

Maria se podívala ze své matky na svou sestru a zpátky. S úsměvem sledovala, jak se spolu vesele baví a smějí se. V takových chvílích byla vděčná za to, co má a téměř ani nepomyslela na to, co jí chybí. Věděla, že tam už navždy bude někdo chybět, ale netrápila se. Protože má Beth s Janey a společně to zvládnou. Tohle byl její domov a ona tam byla spokojená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 20:12 | Reagovat

Tahle povídka mě bohužel v ničem neoslovila. Ale třeba budu jediná.

2 Maria Maria | 17. prosince 2013 v 21:01 | Reagovat

[1]: V pořádku, každému podle jeho gusta. Děkuji za odezvu :)

3 zkus hádat :D zkus hádat :D | 20. prosince 2013 v 16:32 | Reagovat

božíííííííííííí božíííí božíííí a komu se to nelíbí ať si prdel políbíí :**

4 Maria Maria | 20. prosince 2013 v 16:48 | Reagovat

[3]: :D Děkuju. Kdyby vás zajímalo, kdo to byl, tak to byla Kristýnka, moje skvělá kamarádka, která mě ve všem podporuje a v tomhle zvlášť! Děkuju moc za vše :*

5 kiki kiki | 20. prosince 2013 v 16:50 | Reagovat

ano byla jsem to jáá :* nemáš vubec začč

6 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 21. prosince 2013 v 1:10 | Reagovat

mě se povídka moc líbila a při tom večeru, jak vzpomínali na tatínka mi i ukápla slza :) krásný moc! miluju sesterské pouto v tomto příběhu, je vidět, že máš svou spolupisatelku moc ráda :)
taky jsem mimochodem napsala vánoční příběh do soutěže :)

7 Maria Maria | 21. prosince 2013 v 2:17 | Reagovat

[6]: Jé, děkuju moc :) Má spolupisatelka je zároveň i moje nejlepší kamarádka, takže ano, mám ji moc ráda :)
Hodně štěstí v soutěži Veroniko! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama