6. díl - Fight Fire with Fire

6. prosince 2013 v 23:08 | Maria & Janey |  Perks of Being a Nicholson

Poznámka: Díl Fight Fire with Fire je jen popisem dalšího Mariiného dne plného hádek a naschválů. Jde v něm vidět jak její citlivá stránka, tak její silná a arogantní stránka. Doufám, že si čtení užijete a zanecháte komentář a hvězdičky Usmívající se

Z pohledu: Maria


Byl další obyčejný nudný den a Maria procházela chodbou. Když viděla vysokého chlapce s kratšími vlasy, usmála se.
"Stilesi!" Zavolala a mávala na něj komiksem stočeným do ruličky.
"Čau. Dočetla jsem Thora, je to boží!" Řekla, když ho doběhla a podávala mu ruličku. "Jé, promiň. Nechtěla jsem ti to tak zatočit, ale byla jsem nervózní a tak jsem to prostě stočila." Řekla Maria omluvně a usmála se, když kývl. Nastalo trapné ticho a Maria sbírala odvahu se ho zeptat na Janey.
Když se ale nadechla, aby se ho na něco zeptala, přerušil ji slovy: "Jak se má Janey?" Maria si oddechla a usmála se.
"Právě jsem se tě chtěla zeptat, jak se cítíš ty. Kvůli toho incidentu s Janey." Řekla Maria a pokračovala. "Janey se má fajn. Trapně, ale fajn. Hele, co to vůbec mělo znamenat? Že ty mi chceš ukrást sestru?!" Předstírala Maria rozhořčení.
Stiles obrátil oči v sloup a zakroutil hlavou. "Už vím, proč chtěla Janey raději bratra." Zavtipkoval a píchl ji prstem do ramena.
"Hele!" Praštila ho Maria do ramene a zamračila se. "Jen myslím na její dobro. A navíc, dávej si pozor. Nechceš si znepřátelit jedinou spojku-lomeno-zvěda-lomeno-informátora, kterého máš, že ne?" Usmála se mile a pochechtávala se, poté pokračovala: "Tak jak to teda je? Prý si ji chtěl chytit za ruku. To je tak oldschool!" Řekla Maria upřímně a Stiles se zamračil. "Nechápej mě špatně, jsem naprosto tým Stiles, ale chtělo by to něco originálnějšího než držení za ruce v tmavém sále. A to si radši ani nepředstavuju, co dalšího si s ní plánoval v tom kině dělat. Doufám, že nejsi druhý Jackson. To bys ode mě určitě dostal mínus body." Řekla Maria a Stiles okamžitě reagoval.
"Tak hele, já to s tvou sestrou myslím ve vší počestnosti. A neporovnávej mě s tím blbcem Jacksonem." Řekl a Maria zvedla obočí.
"Okay. Žádný kluk to s holkou nemyslí ve vší počestnosti, Stilesi. A už rozhodně ne s mou sestrou, viděls jak je sexy? A to i přesto, že má špatný styl oblékání. Kdybych nebyla její sestra, tak po ní jedu taky a bylo by mi jedno, že nejsem lesba. A rozhodně bych to s ní nemyslela ve vší počestnosti." Vysvětlila Maria Stilesovi a podívala se na něj.
"Podívej se. Ano, tvá sestra je krásná, sexy a nevím co ještě, ale já nejsem Jackson. A nejsem ani Derek, ani žádný jiný blbec, který se holku snaží dostat jen do postele. Janey se mi líbí a ty, jako její sestra, poznáš, co je pro ni správné. Někdy víc, než ona sama." Stiles se na ni podíval s prosíkem.
"Ty po mě chceš, abych vás dva dohodila? Nééé." Zhrozila se Maria. "Jsem strašná dohazovačka. Vždy, když jsem se někomu pletla do vztahů, tak to špatně skončilo a já si tohle pro moji sestru nepřeju. Ne, nebudu se na tom aktivně podílet." Maria viděla skleslý výraz jejího nového kamaráda. "Ale můžu se na tom podílet pasivně." Zvedla jedno obočí a čekala na chlapcovu reakci.
"Jak?" Zeptal se Stiles okamžitě a Maria se pousmála.
"Můžu ji nenápadně oťukávat. Tak, jak to dělám už od té doby, co jsme tě potkaly." Přiznala se Maria.
"Jak oťukávat?" Nechápal Stiles a Maria zakroutila hlavou.
"Zmiňovat tě v souvislosti s cílem tě vyzdvihnout v jejích očích. Nevím, jak jinak ti to mám vysvětlit." Řekla Maria a Stiles, i když se trochu nechápavě zamračil, přikývl.
"Dobře, to by bylo fajn. Díky, Mario." Poděkoval jí Stiles a Maria se usmála.
"Není zač, Romeo. A díky za toho Thora. Čau!" Řekla Maria a spěchala na hodinu Literatury.

Když Maria došla do třídy, oddechla si. Pan profesor Fitz tam ještě nebyl. Zato tam byl Derek, Jackson a Caroline. Maria si šla sednout na své místo a otevřela si knihu, aby si rychle zopakovala, co brali naposled.
"Tady je někdo šprtka." Slyšela Maria a nemusela se ani otáčet, aby věděla, že to byla Caroline.
"Tady je někdo neobyčejně důvtipný." Opáčila Maria sarkasticky a zahlédla Dereka, jak se pobaveně pousmál. Chtěla dodat něco na jeho adresu, ale v tu chvíli do třídy vkročil profesor Fitz.
"Zdravím všechny." Řekl, když pokládal své materiály na stůl. "Dnes se budeme bavit o největším básníkovi své doby, a podle mě v historii, Williamu Shakespearovi." Pokračoval. Maria si kromě svého sešitu do Literatury vytáhla i svůj sešit na texty, protože i když se distancovala od veřejného demonstrování svého umu, psaní písniček pořád patřilo mezi její koníčky. Vzala své pero a mezi zápisy z probíraného učiva vymýšlela nové rýmy.

Nová zpráva od: Maria
"Co se rýmuje na slovo blbec?"

Nová zpráva od: Janey
"Už zase píšeš nenávistnou feministickou písničku, která nespatří světlo světa?"

Nová zpráva od: Maria
"Co jiného mi zbývá? To je následek toho, když mě zavřeš do jedné místnosti s Derekem a Jacksonem. A do toho tu na mě Caroline hází nenávistné pohledy z druhé strany místnosti."

Nová zpráva od: Janey
"Možná jí ta rána do hlavy nestačila. Možná bychom to měly příště zkusit znova."

Maria se potichu zasmála zatímco schovávala mobil do kapsy, ale i přesto, že se opravdu snažila být potichu, ji profesor Fitz zaslechl a podíval se na ni. Maria se zatvářila vážně.
"Připadá vám život a smrt Williama Shakespeara tak vtipný, že to musíte ukazovat před celou třídou? Protože jestli ano, slečno Nicholsonová, dveře jsou támhle." Profesor Fitz ukázal na dveře.
"Ne, pane profesore, vůbec ne. Naopak. Život a smrt Williama Shakespeara považuji za velice zajímavé. Fakt, že umřel v tom samém malém městečku, kde se narodil, mi přijde pěkné, až melancholické. Jeho díla jsou tak dobrá, že se dodnes hrají v divadlech a jsou všeobecně známá. A kdo kdy byl ve Stratfordu nad Avonou, ví, že toto městečko je odrazem jeho života. Teda až na místní Poundland a jiné novější obchody." Maria ukončila svůj proslov vtipem a byla ráda, že ji kdysi mamka s Janey vytáhly na výlet do Stratfordu. I když si toho pamatovala málo, zdálo se, že toho pořád ví víc než ostatní a to ji uchránilo před průšvihem s profesorem Fitzem. Ten jen zakroutil hlavou a ukázal na ni prstem.
"Příště si ty reakce nechte pro sebe. Ať už to bylo jakkoliv." Řekl a Maria přikývla.
"Ano, pane profesore." Odpověděla.
"Stejně to byl gay." Zaslechla Maria a zaskřípala zuby. Derek. Musí komentovat všechno, co by se jí mohlo byť i jen malinko líbit. "Nikdo ti nezvládne napsat to, co napsal on, pokud není gay."
"Takže tobě by to taky šlo?" Opáčila Maria a slyšela tlumený smích spolužáků.
"Děkuji za tvou starost, ale musím tě vyvést z omylu. Jsem stoprocentní hetero." Řekl Derek a chtěl pokračovat, když v tom ho Caroline přerušila.
"Jo, on je hetero. Já bych o tom měla něco vědět." Řekla, Derek zavřel oči a párkrát rezignovaně zakroutil hlavou. Pak se nejspíš rozhodl ignorovat Caroline a pokračovat v hádce s Mariou, což Caroline očividně rozčílilo, ale nic víc neřekla.
"Normální hetero kluk ti tohle nenapíše. Tak to pochop. Byl to normální buzna!" Pokračoval Derek a Maria se hluboce nadechla.
"Nech mě ti něco vysvětlit. To, že je muž talentovaný ve směru literárním, neznamená, že je gay. Shakespeare psal podle dobové konvence, která byla k tomuto tématu velmi otevřena. Tehdy to bylo normální. Každý není tak zabedněný jako ty a tvá pupeční šňůra." Maria ukázala na Jacksona a pak se otočila za hlasem profesora Fitze.
"Dobře. Myslím, že vaši při zastavím hned v zárodku. Tohle je hodina literatury, ne debatní kroužek." Těmito slovy ukončil profesor Fitz jejich hádku a Maria se otočila zpátky čelem k tabuli. Hodina utekla rychle a Maria si sbalila věci, aby mohla odejít ze třídy. Když přišla ke skřínce, Janey už na ni čekala.
"Jaká byla literatura?" Zeptala se. Maria jen obrátila oči v sloup a otevřela skřínku. "To znamená ne moc dobrá, co?" Pokračovala Janey a Maria se na ni otočila, aby jí odpověděla. Místo toho se ozval hlubší hlas.
"Sedím v lavici a přemýšlím,
když si ty blbce prohlížím.
Proč se takoví vůbec rodí?
Vždyť se nám k ničemu nehodí.
Derek se svým namyšleným výrazem,
Jackson s jeho v zrcadle odrazem.
Vše, co dělají, dělají pro své vlastní potěšení,
a vše, co to ve mě vyvolává, je znechucení." Maria zaskřípala zuby. Derek. Otočila se a vytrhla mu kousek papíru z ruky.
"Ty nás miluješ?" Zeptal se jí Jackson, který stál vedle Dereka, a Maria se ironicky zasmála.
"Kdybych vás milovala, bylo by to peprnější a nejspíš by to skončilo trojkou." Dodala Maria ke svému smíchu a pokrčila rameny. "Ale jsou to právě negativní emoce, které pohání mé básnické střevo, takže láska v tom určitě nebude. Teď, když nás omluvíte, chtěly bychom se sestrou být chvilku o samotě." Maria mávla rukou, otočila se ke své skřínce a začala vyměňovat věci, které už nepotřebovala za věci, které potřebovala na další hodiny. Když vytahovala poslední knihu ze skřínky, uvědomila si, že tam kluci pořád stojí.
"Běžte pryč! Huš, kšá!" Vyháněla je Maria, a když se hoši pořád neměli k odchodu, praštila Maria knížkou Dereka do paže, kterou nastavil na svou obranu. Poté udělala to samé Jacksonovi. "Ztraťte se!" Když se Jackson s Derekem dosmáli, Jackson se na ni podíval.
"Nemůžu se jen tak ztratit. Jak by mě pak tvá sestra našla, až si uvědomí, že mě chce?" Opáčil Jackson a věnoval Janey sérii vyzývavých pohledů a Janey se začala oddalovat, jako kdyby se jim mohla vyhnout. Maria zaskřípala zuby a nadechla se, aby ho mohla uzemnit.
"Dobře, Jacku. Mám pro tebe radu. Přestaň si myslet na mou sestru, sbal si svých pět šestek a běž nakreslit některou z posluhovaček tady Derekovy slečny Caroline. Třeba Ariu." Derek se nadechl, pravděpodobně aby řekl, že Caroline není jeho holka. Maria zvedla prst na znamení, aby byl potichu a pokračovala neobvykle vysokým hlasem, protože právě napodobovala Ariin hlas. "Jacku, chtěla bych, abys mě namaloval jako ty dívky." Janey se zasmála a Maria mezitím pokračovala. "Pak se seber, vezmi s sebou Dereka, Ariu a Caroline a běžte na parník. Ztroskotejte uprostřed oceánu a zlepšete náladu stovky lidí. Na tenhle Titanic bych se podívala možná raději než na ten originál." Dokončila Maria svou řeč a Janey se znovu zasmála.
"Já taky. A myslím, že i Stiles se Scottem." Dodala Janey a Derek s Jacksonem si věnovali pohled, který ani jedna z nich nepochopila.
"Dobře, dobře. My už jdeme." Řekl Jackson a předtím, než odešel, věnoval Janey ještě jeden sexy pohled s vyšpulenou pusou. Derek se pousmál nad Janeyiným a Mariiným znechuceným pohledem. Udělal krok k Marii, která se nechápavě zamračila, když se k ní sklonil.
"Můžeš předstírat, že ti má přítomnost vadí, ale oba víme, že to je právě naopak." Zašeptal jí do ucha, a když se zase narovnal, nasadil samolibý úsměv. Maria za to nasadila ignorantský pohled a vytáhla si ze skřínky knihu Čokoláda od Joanne Harris. S bouchnutím zavřela skřínku, postoupila o krok blíž k Derekovi a podívala se mu hluboko do očí. Chvíli hledala slova, což u ní bylo neobvyklé. Za malou chvíli se ale zase vzpamatovala a ironicky se usmála.
"Jediné, co oba víme, je, že jsem o moc lepší než ty. Zbytek je jen výplod tvé fantazie. Uvidíme se později, až se budeš chtít ztrapnit anebo až se budeš chtít zase přesvědčit, že na mě nemáš a nikdy mít nebudeš." Řekla Maria s přirozeným půvabem a otočila se k Janey.
"Můžeme?" Zeptala se, a když Janey přikývla, vydaly se ke třídě, kde měla Janey další hodinu.

Když Maria odprovodila svou sestru, sama se vydala na tribunu, protože měla volnou hodinu. Posadila se na jednu z laviček blízko hřiště, aby měla výhled na kluky, co hráli fotbal. Vedle Dereka a Jacksona tam hráli další dobře vypadající kluci. Pár z nich se před ní vytahovalo a Maria je nechala. Otevřela si knihu, kterou měla v ruce a začetla se do ní. Nevnímala okolí, vnímala jen sebe a děj v knize. Jako by tam stála, hned vedle Vianne, když poprvé potkala Rouxe. Samozřejmě, že si ho představovala jako Johnnyho Deppa, který byl i na obalu knihy. Aniž by to vnímala, vykouzlil se jí úsměv na tváři.
Z jejího bdělého snění ji probralo prosvištění kolem její hlavy a následná rána. Maria se otočila a za ní se chytla za břicho malá dívka v brýlích, pravděpodobně prvačka, která měla slzy na krajíčku. Maria s klapnutím zavřela knihu a přiběhla k ní. V tu chvíli už to dívka nevydržela a začala plakat. Maria slyšela klučičí smích a otočila se. Uprostřed hloučku stál blonďák normální výšky s obrovskými svaly. Všichni si s ním plácali a plácali ho po zádech za zvuku různých pochval. Derek se toho překvapivě neúčastnil. Maria zaskřípala zuby a otočila se zpátky.
"Schul se do klubíčka a počkej na mě, odvedu tě na ošetřovnu." Řekla Maria uplakané dívce, která přikývla a udělala, jak jí bylo řečeno. Maria se rozhlédla po míči, a když ho uviděla, zamířila k němu. Z hřiště pro něj šel Derek a oba tam došli ve stejnou chvíli. Maria se ohnula pro míč dřív, než ho mohl Derek vzít.
"Chci ten míč vrátit sama. Ty běž za tou holkou, prosím." Řekla Maria a na chvíli zapomněla, že ho nemá ráda. Pak se vydala dolů ke hřišti.
"Jsi v pořádku?" Zaslechla ještě Dereka a usmála se sama pro sebe. Když si to uvědomila, otřepala se. Došla na okraj hřiště, zapískala na prsty a správně si chytla míč. Když se zástup kolem toho "hrdiny" rozestoupil, Maria se usmála. Rozpřáhla se a hbitě švihla rukou. Míč letěl nebezpečně rychle a když toho kluka strefil do rozkroku, skácel se na zem. Maria k němu vyšla svižným krokem a když se trenér Winchester nadechl, aby jí něco řekl, Maria ho přerušila.
"O, můj Bože. Moc se omlouvám, já-já jsem nechtěla. Chtěla jsem jen zkusit, jak mi to půjde. Nečekala jsem, že se tohle stane. Hned teď zajdu s tou slečnou na ošetřovnu a vezmu s sebou Dereka, aby mu zpátky donesl led. Moc se om-," drmolila Maria s očima vykulenýma, jak hrála nevinnou, dokud ji trenér Winchester nepřerušil.
"Dobře, běžte." Řekl a otočil se zády k ní. Maria se vítězně usmála a na hocha ležícího na zemi vztyčila prostředníček. Za zvuku nadávek odešla z hřiště.
"Dobrá muška, Nicholsonová." Zasmál se Derek, když se Maria vrátila a se smíchem se uklonila. Poté si dřepla k dívce a podívala se na ni. Dívka byla bledá, ale barva se jí už trochu vracela. Maria se otočila na Dereka.
"Můžeš nám vzít věci a jít s námi na ošetřovnu? Slíbila jsem trenérovi Winchesterovi, že po tobě pošlu led, ale chci ho zabořit do rozkroku toho debila sama. Takže jestli bys na mě počkal.." Řekla Maria a Derek odpověděl smíchem.

Když byla slečna v péči školní sestry, Maria a Derek se vydali zpátky. Maria si převzala svou tašku a knihu, kterou do té tašky dala. Pak se podívala na Dereka a nakrčila čelo, jak přemýšlela, co říct.
"Hele, pořád tě nemám ráda, ale něco by mě zajímalo." Řekla Maria a po Derekovu přikývnutí pokračovala. "Ostatní kluci se tím, že ten blbec ublížil té holce, bavili. Ale ty ne. Proč? A šel si nahoru jen pro míč, nebo se ujistit, jestli je ta holka v pořádku?" Dokončila Maria a zvědavě na něj pohlédla.
"Na malou drzou holku docela dost otázek, ne?" Řekl a pak pokračoval. "Je spíše smutné než vtipné, že se jí trefil do břicha. Kdyby měl dobrou mušku, trefil by se do hlavy. Pak bych se bavil." Zašklebil se Derek nepřirozeně. "A jasně, že jsem šel pro míč. Hra musí pokračovat. A kdo tušil, že takový záprtek jako ty dohodí na druhou stranu hřiště?" Dokončil namyšleně svou odpověď na její otázky, ale v jeho výrazu bylo něco jinak. Jakoby lhal. Maria to ale ignorovala, protože jí vadilo, co řekl, a chtěla ho praštit. A to také udělala. Sáček ledu narazil na Derekovo rameno a on ucukl.
"Jsi blbec." Dodala a podívala se na něj zamračeně.
"Jakoby mě zajímalo, co si o mě myslíš." Opáčil Derek a Maria obrátila oči v sloup.

Když došli na hřiště, Maria ignorovala poznámky typu "Dereku, tak co? Užil sis?" a mezitím, co se Derek smál, Maria došla k teď už stojícímu klukovi. Zadržovala smích, když viděla, jak divně stojí. Podala mu led se slovy: "Měl by sis dávat větší pozor. Nikdy nevíš, co se může stát příště." Otočila se a za zvuku píšťalky odešla z hřiště, kráčejíc na další hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama