4. díl - Now You See Me, Now You Don't 1/2

22. listopadu 2013 v 17:51 | Maria & Janey |  Perks of Being a Nicholson

Poznámka: 4. díl naší povídky, kterou jsme napsaly z většiny spolu. Doufám, že se vám to bude líbit. Co tady uvidíte? Jaká puntičkářská je Maria (a i já, když to popisuju Smějící se), ale i jak je ochranářská. Doufám, že se vám to bude líbit. Usmívající se
Z pohledu: Maria


Byla sobota odpoledne a Maria seděla na gauči s nohama na stole. V rukou držela komiks Thora a byla v úplně jiné dimenzi.
"Mario!" Zaslechla napoprvé svoje jméno, ale nevěnovala tomu pozornost a četla dál.
"Mario!" Slyšela z bližší vzdálenosti než předtím. Nadechla se a zase pokračovala v čtení.
"MARIO ISOBEL NICHOLSONOVÁ!" Ozvalo se zpoza rohu a Maria se naštvala. Nesnášela, když se Janey snažila znít jako jejich matka.
"CO JE?!" Zařvala po své starší sestře a praštila komiksem o stůl. "Jsem zrovna v napínavé scéně! Co je tak důležitého, že mě rušíš zrovna teď?!" Řekla Maria trochu klidnějším hlasem, ale pořád nabroušeně.
"Za dvě hodiny tu budou kluci a ty jsi ještě v pyžamu, nenamalovaná a s mastnými vlasy." Vykoukla zpoza rohu Janey a hodila po ní vážným pohledem.
"To stihnu!" Mávla rukou Maria a vrátila se zpět ke čtení.
Janey se nadechla, došla k ní a pohotově, když to Maria nejmíň čekala, jí komiks vzala a odstoupila od ní nejméně dva kroky.
"Hej! Já to ještě nedočetla! Hlavně to neskrč nebo netrhej! Není to moje." Zvedla hlavu Maria a ublíženě se na ní podívala. "Řeknu to Stilesovi." Založila uraženě ruce.
Zrzka pozvedla obočí a podívala se na komiks. "Proč Stilesovi?"
"Protože mi to půjčil on. Je to jeho komiks." Odpověděla Maria a vstala, kráčejíc nahoru do svého pokoje.
"Já ti to dám, až uvidím, že se chystáš." Řekla Janey.
"Jo, jasně. Až se vrátím, samozřejmě připravená, nechci vidět tvůj lesk na Stilesově komiksu. Nepotřebujeme tady druhou Aubrey. Jasné?" Zavtipkovala Maria a zavřela za sebou dveře.

Od té doby, co Maria viděla film Easy A, rozhodla se vybrat si taky nějakou písničku, kterou si pustila pokaždé, když se šla sprchovat a tentokrát to nebylo jinak. Zapnula opakované přehrávání a bedničky natáhla až do koupelny. Když se rozezněla píseň, kterou znala už nazpaměť, její tvář se rozzářila a Maria se dostala do připravovací nálady.
"What, what, what, what? What, what, what, what?" Za těcho slov z textu se Maria odebrala do sprchy.
Když si vmasírovala šampón na vlhké vlasy, začínala si zpívat. "I'm gonna pop some tags. Only got 20 dollars in my pocket." Rozezňelo se z jejich úst a pěna ze šampónu jí stekla do pusy. Rychle jí vyplivla a umyla si obličej.
"Fuj." Zašklebila se a dál si umývala vlasy za zvuku dalších slok.
Když vylezla ze sprchy, písnička, která hrála už po nesčetněkráté, končila. Maria, která teď byla v županu a měla turban na hlavě, se postavila před zrcadlo, chytla límce županu, podívala se na sebe do zrcadla a spustila: "Is that your grandma's coat?" Zeptala se sama sebe a rozesmála se. Zastavila opakované přehrávání a vypla písničku. V županu a turbanu se vydala do obýváku, kde na stole ležel její mobil. Podívala se na něj a povzdechla si. "Pořád nic." Řekla si víceméně pro sebe a položila mobil zpátky, kde byl předtím. Vydala se zase nahoru, aby mohla pokračovat v přípravách.
Když byly její mokré vlasy v drdolu a její základ make-upu hotový, šla si vybrat vhodný outfit. Dveře jejího pokoje se otevřely a objevila se v nich Janey.
"To ještě nejsi oblečená? Sprchovala jsem se a malovala snad třičtvrtě hodiny!" Spustila Maria a Janey na ní hodila nechápavý pohled.
"Však už jsem oblečená." Řekla Janey a ukázala na své oblečení.
"Ne, ne, ne. Tričko - pryč! Tenisky - pryč! Jediné, co je na tvém outfitu dobré, jsou ty rifle. Úplé rifle nikdy nezradí." Řekla Maria zkušeně a pokračovala v prohrabávání krabic.
Janey obrátila oči v sloup. "Jsi hrozná. A vidím, že sis taky nevybalila. Hned se cítím o něco líp." Pronesla Janey a odpochodovala z pokoje, nejspíš se jít převléct.
Maria se pochechtávala a vytáhla černé silonky, protože každá módně založená osoba ví, že se musí začít od základu - pokrývka zadku.
"Hmm, co dál?" Řekla si Maria polohlasem a v hlavě si přehrávala obsah jejího šatníku, neboli krabice. Mariin obličej se rozzářil a začala zuřivě prohledávat krabice.
"Kde to je, sakra?!" Pobědovala si, když to nemohla najít. Konečně ucítila v ruce látku, kterou mělo jen pár jejích věcí a s nadějí se podívala, co drží v ruce. S úsměvem na tváři vytáhla krátké, vínově červené šaty a hodila je k silonkám.
"Perfektní." Řekla si pro sebe a v tu chvíli se zase otevřely dveře. Stála v nich Janey v šedém svetru a bílých converskách. Maria obrátila oči v sloup.
"Okay. Svetr je fajn, ale co máš pořád s těma teniskama?!" Zeptala se Maria, aby dovedla Janey k rozumu. "Tenisky se na rande nenosí." Dodala a podívala se na Janey rázným pohledem.
"Není to rande! A nic jiného než tenisky a plesové boty nemám. Já jsem ta, která odmítá nosit cokoliv jiného než tenisky, pamatuješ?" Janey nasadila pohled alá 'Prašila ses do hlavy nebo ti ufoni usmažili mozek?' Maria zakroutila hlavou a povzdechla si.
"Chtěla jsem říct tvou slavnou větu, že jsem vždycky chtěla raději bratra. Ale hele, já už ho mám!" Zasmála se Maria a vykryla Janeyinu ránu.
"Co máš pod tím svetrem?" Maria jí odhrnula svetr a při pohledu na černé tílko pokývla hlavou a pronesla: "Dobrá volba." Otočila se a po několikaminutovém prohrabávání se krabicema vytáhla nejvíc klučičí boty, co měla a podala jí je.
"I v mých nejvíc klučičích botech budeš vypadat víc žensky než vypadáš normálně." Zasmála se Maria a s jedním hrábnutím do krabice vytáhla tříbarevný šátek a podala jí ho se slovy: "Na, tady máš něco na ten svůj krček a vem si tu mamčinu zelenou kabelku, ta se k tomu bude hodit. A vem si ty hodinky co jsem ti dala na vánoce!" Poslední větu musela zakřičet, protože Janey už byla venku z jejího pokoje. Nejspíš proto, že už nemohla vydržet Mariino kombinování. Což se stávalo hodně často. Maria pokrčila rameny a pokračovala v sestavování jejího vlastního outfitu, který se blížil ke zdárnému konci.
Protože venku už byla zima, rozhodla se pro trochu teplejší bundu. Už se ve svých krabicích tak vyznala, že téměř okamžitě vytáhla to, co hledala. Koženou bundu s kožíškem uvnitř. Tu milovala.
"A teď botky." Usmála se pro sebe Maria a mířila ke krabici s botami na podpatku. Po těžkém rozhodování nakonec vybrala jen dvoje. Jedny nízké, černé na jehlovém podpatku a jedny vysoké, vínově červené na hrubém podpatku. Obojí dala na zem pod hromadu, kde měla věci, které si na sebe chystala vzít. Oblékla se a na každou nohu si dala jinou botu.
"Janey?! Pojď mi pomoct!" Neveřila svým vlastním uším. Opravdu bude žádat o radu svou starší sestru, která o módě neví vůbec nic? Dveře se otevřely a v nich se objevila Janey, oblečená v tom, co jí Maria poradila.
"No vidíš, jak ti to sluší!" Řekla, usmála se a pokračovala: "Které boty? Ty černé nebo ty vínově červené?"
Po napínavé chvíli Jane ukázala na ty černé. "Sice ti bude zima, ale víc se ti k tomu hodí. Alespoň podle mého." Řekla její sestra a pokrčila rameny. Maria přimhouřila oči a našpulila rty, jak přemýšlela.
"Dobře," přerušila Maria ticho a usmála se. "Budu ti věřit." Doplnila, obula si černou botu místo vínově červené, natáhla se, aby si vzala malé černé psaníčko se zlatou mašličkou, které jí leželo v krabici úplně nahoře, vstala a zamířila do koupelny.
"Pojď se mnou." Řekla své sestře a než Janey přišla, už měla vybrané naušnice a náhrdelník, které si na sebe vezme. Zahrabala v krabici, kde měla snad milion párů naušnic, a podala Janey tmavě hnědé pírkové naušnice. Mezitím, co si je Janey nasazovala, Maria začala dokončovat svůj make-up. Zrovna když si dokončovala své kouřové stíny, které se leskly dozlatova, jí Janey podala otázku: "Proč se tak fintíš? Vždyť si s náma ani nechtěla jít."
Maria naklonila svou hlavu na stranu a našpulila rty.
"Stalo se někdy, že jsem šla ven nenafintěná?" Položila jí Maria řečnickou otázku a nanesla si vrstvu řasenky jak na horní, tak na dolní řasy. Zvedla rtěnku a pokračovala: "A nechtěla jsem jít. Ale když už jdu, tak ať to za něco stojí."
Nanesla si rtěnku na rty a přetřela ji stejnobarvým leskem. Poté nanesla druhou vrstvu na horní řasy a usmála se na sebe do zrcadla. Vzala si psaníčko, dala do něj řasenku, rtěnku, lesk a malé zrcátko. Psaníčko podala sestře.
Poté už to šlo lehce. Zatímco Janey seděla na Mariině stoličce, na které seděla když se malovala, Maria si dala natáčky, vyfénovala si je a nastříkala lakem. Poté, co sundala natáčky, si vlasy upravila do konečné podoby. Když si nasadila jak náhrdelník, tak i naušnice, poodstoupila od zrcadla, aby mohla celý vzhled zhodnotit.
"Perfektní." Řekla a z jedné ze svých krabiček vytáhla lesk, který podala sestře se slovy: "Je v tvé barvě." Zhasla světlo u zrcadla a obě opustily koupelnu.
Když došly dolů, Maria si do kabelky přidala dvě pro ni nezbytně důležité věci: peněženku a mobil.
"Už jste hotova, princezno?" Zeptala se sarkasticky Janey a Maria pobaveně nakrčila nos.
Maria došla ke dveřím a otevřela je. Narozdíl od Stilesovy vcelku přijatelně překvapené reakce, Scott zůstal stát bez pohybu s pusou otevřenou dokořán. Maria se pochechtávala a mezitím co Janey zamykala dveře, došla ke klukům.
"Ahoj, Stilesi." Pozdravila ho a když se jí dostalo patřičné odpovědi, otočila se na Scotta.
"Já to zavřu, jo?" Řekla zatímco mu zaklapla čelisti k sobě. Pak s ním spletla paži a zeptala se ho: "Kde je můj kočár?" Slyšela Janeyin smích zezadu a zasmála se taky. Maria se trochu lekla, když zezadu se mezi ní a Scottem připletla Stilesova ruka, která ukazovala směrem k jeho autu.
"Ten modrý kočár, ten je náš." Řekl Stiles a Maria otevřela pusu.
"Ty máš Jeep?! Hustý!" Řekla Maria a vyvrátila tím klukům iluzi, že se bude chovat přiměřeně svému princeznovskému vzhledu. Když došli k autu, Maria se podívala po klice k zadním dveřím, ale marně.
"Tvůj Jeep dostává mínusové body za to, že nemá zadní dveře." Řekla Maria a otočila se na Stilese. Stiles jim se smíchem otevřel přední dveře a sklopil sedačku spolujezdce. Maria vlezla dovnitř jako první a Janey hned za ní.

Když dojeli do kina, které nebylo tak daleko, holky zase složitě vystoupily a Maria se Scottem šli popředu.
"Musíme nechat hrdličky cvrlikat." Řekla Maria a Scott se zasmál.
"Myslím, že Janey je na tom asi tak jako Stiles, co?" Zeptal se Scott.
"Popravdě? Nevím. Když příjde řeč na něj, tak se chová divně." Pokrčila rameny Maria.
"Když se někomu někdo líbí, tak se snad chová divně, ne?" Podíval se na ní Scott.
"Já ne. Já se chovám normálně za každé situace." Řekla Maria.
Poté, co vystáli frontu jak na lístky, tak na občerstvení, se ve dveřích objevili Jackson s Derekem.
Janey obrátila oči v sloup. "Casanova a jeho pupeční šňůra jsou tady."
"Kdo?" Nechápala Maria a podívala se na svou sestru.
"Jackson." Odpověděla Janey, ale vše, co se jí dostalo byl Mariin nechápavý výraz. "Ten, co má rád tmavá místa." Doplnila Janey a Marii se rozzářily oči pochopením.
"Aha!" Přikývla Maria a rozpřáhla obě ruce, podávajíc jídlo Scottovi a pití Stilesovi. "Momentík."
Když se zbavila svého občerstvení, vykročila rázně směrem k "Zacku a Codymu".
"Už ti došlo, že jsem pro tebe ten pravý? Bohužel, nemám zájem." Komentoval Mariin příchod Derek. Ta jen obrátila oči v sloup a zvedla ruku na znak toho, že by měl sklapnout.
"Nepřišla jsem za tebou." Řekla klidně a nadechla se, aby mohla pokračovat v tom, proč přišla.
"Takže JÁ jsem podle tebe ten pravý? Promiň, ale já jsem spíše na zrzky." Přerušil ji Jackson a Maria si myslela, že se ocitla ve světě, kde si všichni myslí, že je chce. Nadechla se a vydechla, poté se nadechla ještě jednou a podívala se mu přímo do očí.
"Právě proto jsem tady." Maria udělala krok blíž směrem k Jacksonovi. "Tak mě pěkně poslouchej chlapečku. Já vím, že si myslíš, že jsi neodolatelný. Pravdou ale je, že jsi jen další pozér a má sestra má na mnohem víc. Takže, žádná tmavá místa, žádné nabalování. Pokud se k ní teda dostaneš přese mě a Stilese." Usmála se arogantně a pokračovala: "A pokud se chceš dostat ke srdci mé starší sestry, snaž se být trochu víc nápaditý a míň nadržený." Dokončila Maria svůj monolog a poodstoupila.
"Na co se chtít dostat ke srdci, když se může dostat pod kalhotky?" Řeklo Jacksonovo siamské dvojče a Maria zaskřípala zuby. Nesnášela, když někdo neuctivě mluví o její sestře.
"Ty by ses jí maximálně dostal pod nohy jako rohožka nebo mě jako fotbalový míč." Opáčila mu Maria a s posledním vážným pohledem na Jacksona odkráčela ke své netrpělivě čekající skupince, vzala si své občerstvení, otočila se na ostatní a usmála se.
"Můžeme?" A s těmito slovy skupinka vešla do sálu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dajinka Dajinka | 23. listopadu 2013 v 9:07 | Reagovat

Super moc se mi to líbí nemůžu jako spolusedící dostávat příběhy dříve? :D

2 Janey Janey | Web | 23. listopadu 2013 v 9:08 | Reagovat

Neser mě! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama