2. díl - Something New 2/2

8. listopadu 2013 v 15:51 | Maria & Janey |  Perks of Being a Nicholson
Victoria Justice

Poznámka: Druhý díl série povídek Perks of Being a Nicholson, neboli boban (jak Janey vymyslela). Nevím proč, ale strašně se mi líbí sarkastické poznámky Marii, Janeyino neustálé uklidňování a jejich pomstychtivost. Jsou prostě cute. Takže si to určitě přečtěte a pokud se vám to bude líbit, můžete nám napsat do komentářů. Jestli chcete.. *dělá smutné očička* Prosím napište nám. *párkrát zamrká* Něco pěkného přinejlepším :)

Z pohledu: Maria

Po dlouhém dni; kdy musela podstoupit spousty zkoumavých pohledů jak od spolužáků tak i učitelů; se Maria konečně vydala do jídelny, kde na ni měla čekat její starší sestra Janey. S táckem plným nepříliš chutně vypadajícím jídlem se otočila na podpatku; poodstoupila, aby mohli všichni projít; a rozhlédla se po jídelně. Za krátkou chvíli našla to, co hledala. Janeyiny zrzavé vlasy, které teď byly pro změnu upnuté ve vysoký drdol, zářily na druhém konci jídelny. Maria se hluboce nadechla a povzdechla si. "Super, není lepšího způsobu upoutání pozornosti, než se drát přes stovky lidí, abych si mohla sednout ke své sestře." Mrmlala si pod nosem, když procházela mezi všemi těmi lidmi, kteří se na ni pochopitelně otáčeli. Jakby ne, když tu a tam do nich, sice nechtěně ale přece jen, žduchla.
Když se konečně dostala na druhou stranu místnosti a došla ke stolu, u kterého seděla a kde ji po celou dobu pobaveně sledovala Janey, položila na něj tácek a sedla si znaveně na židli se slovy: "Vidím, že se dobře bavíš, Jane." Maria moc dobře věděla, že Janey toto oslovení nemá ráda. Sledujíc naštvaný výraz své sestry si otevřela láhev s vodou; jedinou věc z jejího tácku, kterou byla ochotná pozřít; a napila se.
"Až přijdu domů, dávám si pizzu. Tohle," ukázala na neidentifikovatelnou hmotu na jejím talíři, "vypadá tak strašně, že mám chuť si to jít hodit." Řekla Maria se znechuceným výrazem. Za zvuku Janeyiného smíchu si vytáhla velké červené jablko z tašky a s chutí se do něj zakousla.
"A jaký jsi měla den?" Zeptala se Janey svým milým, i když ochranářským hlasem.
Maria se nad tím pousmála a spustila: "No, až na ty neustálé zvědavé pohledy to bylo docela fajn. Na laborky máme strašně sexy učitele. Vůbec jsem se nemohla soustředit, jak byl pěkný. A ten zadek.." Řekla Maria se zasněným výrazem. Pak se vzpamatovala, zakroutila hlavou a usmála se. "A jaký byl tvůj den?" Zeptala se své zrzavé sestry a znovu si kousla do jablka.
Janey se nadechla, aby odpověděla, ale místo jejího tenkého, holčičího hlásku se ozval hlubší, klučičí.
"Tys nám utekla, Janey!" Maria se otočila za hlasem a viděla dva kluky. Jeden měl delší, černé vlasy a Maria si domyslela, že právě on je majitelem toho hlasu, který přerušil jejich konverzaci, protože měl na tváři samolibý úsměv a stál o krok blíž než ten druhý kluk, jehož vlasy byly kratší a světlejší než jeho kamaráda.
Maria se podívala na Janey, pak zpět na ty dva a zvedla obočí. "No koukám, že jsi tady jen pár hodin a už si klofla ne jednoho, ale hned dva místní chlapce!" Řekla Maria Janey, ale pořád byla otočená na ty dva. Na svou sestru se může dívat doma, až se nebude moct kochat pěknými tvářičkami chlapců, které se lehce červenaly. Ať už teplem nebo stydlivostí, pořád to vypadalo roztomile. Maria pobaveně sledovala reakci toho odvážlivce, který teď jen stál s otevřenou pusou. Asi si jí nevšiml, když kráčel k jejich stolu. No, Maria si ale vždy umí získat pozornost a tak se jen pousmála a čekala, až tou otevřenou pusou vyjdou nějaká slova.
Konečně potřásl hlavou a spustil: "Tebe ještě neznám, jsi taky nová?" Maria se ďábelsky usmála a rozhodla se, že si z něj udělá srandu.
"Ne, chodím tady už dva roky. Ale není divu, že si mě nepamatuješ. Nikdy ses na mě ani nepodíval. A tady jsme, dva roky později a ty sis mě konečně všiml." Nahodila Maria americký přízvuk s hraně vážným výrazem a koutky jí cukaly, když viděla přemýšlivý výraz toho chlapce. Otočila se hrdě na sestru, která jenom zakroutila hlavou na znak toho, že by toho měla nechat. Maria obrátila oči v sloup a zakroutila hlavou. "Okay!" Řekla jí a otočila se k tomu chlapci.
"Dělala jsem si srandu, jsem tu nová, stejně jako Janey. Jsme sestry." Přiznala se Maria svým britským přízvukem a nuceně se usmála na sestru, jako by říkala: 'Spokojená?' a viděla Janey se na ni upřímně usmát.
"Jsem Maria." Otočila se zpátky na ty dva a přehodila si jablko z pravé ruky do levé, aby jim mohla potřást rukou.
"Scott." Řekl ten odvážný, zatímco si s ní potřásl rukou a kroutil hlavou se smíchem nad tím, jak ho dostala. Maria se usmála a otočila se na toho druhého chlapce. "A ty jsi?" Zeptala se milým hlasem.
"Stiles." Dostalo se jí odpovědi a chlapec jí podal ruku.
"Teší mě." Řekla slušně, zatímco si s ním potřásla rukou.
"Takže, vy dvě jste sestry?" Zeptal se Scott a obě, Maria i Janey, přitakaly.
"Ale.. Jste tak odlišné!" Řekl Stiles a ukázal první na Janey a pak na Mariu.
"Děkuji!" Maria nahodila roztomilý úsměv, mávla rukou a pohodila vlasy. Nerada všem pořád vysvětlovala, proč na sebe nejsou podobné, a tak radši dělala hloupoučkou namyšlenou fiflenu.
"Máme sice stejnou matku, ale jiné otce. Proto si nejsme moc podobné." Vysvětlila Janey a Maria obrátila oči v sloup. Vždycky musí všechno vyklábosit, jakoby si nemohla nechat nic pro sebe.
"Dost o nás, řekněte nám něco o sobě vy." Řekla Maria, aby převedla řeč na něco jiného, protože jí bylo dost nepříjemné mluvit o jejích osobních věcech.
Mezitím, co Scott povyprávěl o tom, že se svým starším bráchou bydlí u mámy a neví, kde je jejich otec, a Stiles řekl, že žije jen s tátou, protože mu umřela máma, Maria dojedla jablko a ohryzek položila na svůj tácek.
"No, tak to tak vypadá, že se k sobě skvěle hodíme. Jsme parta chudinek. Mohli bychom si nechat vyrobit i odznáčky!" Řekla Maria sarkasticky s hraným nadšením a lehce se ušklíbla. Ne, že by jí jich nebylo líto, ale bylo v její povaze raději skrývat své pocity, než je dávat na odiv. Schytala za to ale kopanec do holeně od Janey. Tiše sykla a zmrazila Janey pohledem. Poté obrátila oči v sloup, jak už měla ve zvyku, a usmála se.
"Maria bývá často hodně sarkastická, nevšímejte si jí." Maria se musela pousmát Janeyiným slovům, protože obě ví, že není možné si jí nevšímat. Ale i tak se přemohla a spolu s pokrčením ramen se omluvila.
Poté už se čtveřice bavila, jakoby se znali odjakživa. Bavili se o tom, že mají svou kapelu a že by se mohly přijít podívat obě a celou dobu na ni Janey významně pokukovala. Maria věděla, co Janey chtěla a tak se na ni jen zamračila. Žádné zpívání, žádná vystoupení, žádné nic! Janey to po chvilce vzdala.
Jak se tak bavili a smáli se, Maria vzhlédla od stolu a hlasitě si odfrkla. Na Janeyin tázavý pohled odpověděla jednoduchým zakroucením hlavou a když Jane konečně přestala pátrat po tom, co se děje, znovu vzhlédla. "Samolibý, nafoukaný kretén," pomyslela si Maria, sledujíc vysokého, dobře stavěného tmavovlasého mladíka. Ona a pan 'Mám na všechno odpověď', jak mu Maria říkala, měli menší neshodu v hodině Dějepisu. Vedla se diskuze o britských koloniích v Americe. On; jmenoval se Derek; jako samolibý Američan útočil proti Británii a ona, jako správná vlastenkyně; což je vtipné, protože je z poloviny Španělka; ji bránila zuby nehty. A nikdo jí nemohl odepřít, že její argumenty byly správné. Nenávistný plamínek v jejích očích jí zabránil postřehnout, kdy si vůbec onen mladík všiml, že ho sleduje. Každopádně když si konečně všimla, že jí Derek pohled vrací, zamračila se a odvrátila, pokračujíc v rozhovoru s ostatními.
Čas letěl jako o závod a když se Maria podívala na hodinky, zjistila, že přestávka na oběd zanedlouho končí. Vytáhla si spěšně rozvrh z tašky, teď už značně pokrčený, a podívala se, jakou má teď hodinu. Zjistila, že má dvouhodinovku tělocviku a její tvář se rozzářila. Tělocvik byl jeden z jejích nejoblíbenějších předmětů. Ona a Janey byly v tělocviku dost dobré, ne-li nejlepší. Maria se sama pro sebe usmála a nadechla se.
"Ehm, zlato?" Řekla Maria a uchechtla si, když se otočili všichni tři. "Janey." Řekla, aby upřesnila, na koho mluví. "Za chvíli musím být na dvouhodinovce tělocviku, tak chci vědět, kde na tebe mám čekat." Dokončila Maria a čekala, než se Janey podívá na svůj rozvrh.
Janeyin úsměv značil něco dobrého a Maria umírala touhou vědět, o co jde. Janey, jak už to u ní bývalo, to natahovala co nejdéle. Maria se zamračila, protože věděla, že tímhle sestru přiměje k řeči.
"Nemusíš na mě nikde čekat, protože tam budu s tebou." Řekla Janey a s pozdvižením jednoho obočí se samolibě usmála.
"Chceš mi říct, že v jedné tělocvičně nebude jedna, ale hned dvě Nicholsonovy? Zdá se, že ty americké mrchy dneska uvidí, zač jsou toho britské holky!" Řekla Maria s nadšením v hlase a plácla si s Janey.
Podívaly se na kluky a Maria zvedla obočí. "A co máte vy?" Zeptala se.
"Trigonometrii." Řekli oba suše a Maria se zasmála, chytajíc Scotta za rameno.
"Nebuď smutný. Pokud se dneska poštěstí, video, jak mlátím nějakou holku hokejkou, obletí celou školu v mžiku oka." Zavtipkovala Maria a vstala, dávajíc si kabelku na rameno a zvedla tácek se slovy: "Trigonometrii a tělocviku zdar!" Otočila se na podpatku a odešla, Janey kráčejíc těsně za ní.

Když došly k šatnám; které našly díky jedné milé dívčiny, která jakmile uviděla jejich bezradnost, hned jim pomohla; koukly se na sebe a Maria odvážně otevřela dveře. Hromada pohledů se na ně upřelo a Maria by mohla odpřísáhnout, že slyšela nějakou uštěpačnou poznámku na jejich adresu. Její vážný výraz a bodavý pohled neustoupil ani o píď. Zato Janey uměla zachovat klid a s úsměvem na tváři spletla svou paži s Mariinou.
"Buď milá," zašeptala skoro neslyšně a Maria, i když nuceně, vykouzlila úsměv na tváři.
Děvčata prošla kolem skupiny už dávno převlečených spolužaček. Za Mariiného neustálého skřípání zubů a Janeyiných uklidňujících slov se obě převlékly do svých cvičebních úborů a vešly do tělocvičny právě ve chvíli, kdy do ní vcházel i učitel tělocviku. Zmrazil je pohledem a dívky věděly důvod. Jako správné vlastenkyně si na sebe oblékly šortky s britskou vlajkou. Maria měla červené tílko a sportovní tenisky stejné barvy. Janey to samé, ale v bílém. Dívky se na něj mile usmály a Jane vykročila směrem k učiteli Winchesterovi, aby mu; přestože to mohl rozpoznat z jejich garderoby; oznámila, že jsou nové studentky a že přijely z Anglie. Učitel něco neslyšně zamumlal a poslal Janey zpátky do řady.
"Dnes si zahrajeme volejbal. Doufám, že to naše nové britky umí a nebudeme muset ztrácet čas opakováním pravidel." Řekl učitel. Marii vřela krev v žilách. Co si to jen dovoluje? Přesto, že by mu nejraději jednu ubalila, se jen usmála a přikývla.
"A není náhodou rozdíl mezi americkým a britským volejbalem?" Slyšela Maria snahu o zesměšnění jejího domova. Se smíchem se otočila a uviděla blondýnku o něco menší než ona v obložení pár dalších slečen. "Žeby včelí královna osobně?" Pomyslela si Maria a s mírným nakloněním hlavy nasadila lítostný výraz.
"To je fotbal, milá zlatá. Británie má rozdílný způsob hraní FOTBALU, ne volejbalu. Britský fotbal se nazývá kopaná, americký jednoduše americký fotbal. Ten je podobný sportu jménem rugby. Ach ty blondýny.." Vysvětlila Maria suše a při poslední větě se otočila k Janey, která jen stěží zadržovala smích.
Blondýna se nadechla, aby jí něco opáčila, ale než mohla něco říct, trenér Winchester ji přerušil slovy: "Tak, pro rozehřátí si dáme pět koleček kolem tělocvičny a pak budeme trénovat bagr, odehrání, podání a smeč." Všechny holky začaly mumlat něco o tom, že pět koleček je moc, jen Maria s Janey začaly poctivě běhat a tak nebylo divu, že musely čekat na ostatní, které měly dvě kolečka ještě před sebou. Aby se nenudily, pomohly trenérovi Winchesterovi přinést míče a síť, kterou poté i pověsily. Z jeho pohledu by každý poznal, že je s těmito dvěma novými studentkami nadmíru spokojen. Ještě aby ne, když mu ulehčily jeho každodenní práci, což asi nikoho ještě nenapadlo podle jeho udiveného pohledu. Potom se začalo trénovat. Maria a Janey excelovaly a tak nebylo divu, že je dívky začaly pomlouvat.
"Ona si snad myslí, že je lepší než my." Slyšela Maria říct Ariu, malou brunetku, která se držela Caroline; té včelí královny; jako klíště.
Maria se pochechtávala a pak už to nevydržela a otočila se. "Já si to nemyslím, já to vím." Řekla Maria dřív, než ji mohla Janey zastavit.
Obličeje obou dívek se začervenaly nenávistí nad její drzostí a Maria poznala, že se budou snažit ji všelijak shodit před ostatními.
"Co jsem ti říkala o tom, že máš být milá, hm? Teď po tobě půjdou. Jsi tady první den a už děláš problémy." Maria poslouchala slova své sestry a obrátila oči v sloup.
"Nebudu se jim podřizovat. To radši umřu." Řekla Maria a pokračovala v trénování.
Hodina uběhla jako voda a trenér Winchester zapískal na svou píšťalku. Dívky se shromáždily a učitel je rozdělil do čtyř družstev. Janey měla to štěstí dostat se do družstva docela dobrých hráček, zato Maria se dostala do družstva, kde byla Caroline a její ocáskové.
"Drž se." Řekla Janey a Maria udělala mučednický výraz.
"Umřu!" Řekla a šla si sednout, protože teď hrálo družstvo její sestry s družstvem, kde byla Aria. Družstvo její sestry od začátku vyhrávalo a než se naděly, bylo Mariino družstvo na řadě proti družstvu pro ni ještě neznámých holek. Snažila se, odbíjela, ale Caroline se zdála být odhodlaná jí lézt do cesty, ať to stojí, co to stojí. Maria se naštvala a chytla míč, který k nim letěl, protože měly podávat. Ostatní holky se na ní podívaly a čekaly, co se bude dít dál. Maria obešla čtverec kolem Caroline a podívala se na ni.
"Jestli ještě jednou vystoupíš z toho čtverce a vlezeš mi do cesty, strefím tě tím balonem tak prudce, že ti mozek vyleze nosem. Rozumělas?" Řekla Maria a nedočkala se odpovědi, protože trenér Winchester začal být netrpělivý. Hodila míč holce za ní a hrála dál. Všechno se zdálo být v pohodě. Caroline dokonce vypadala, že už toho nechá. Maria se ale mýlila. Při posledním odpalu, který byl pro ně nakonec vítězný, ji Caroline body-checkovala; i když určitě nevěděla, jak se to nazývá; a Maria jen tak tak stačila dát ruce před sebe a zastavit se v kliku. Zvedla se a už už chtěla Caroline vběhnout do úsměvu, když v tom ji zastavila nějaká ruka. Maria chtěla zpacifikovat tu osobu, ale jen co se otočila, viděla tam svou sestru. Zaskřípala zuby, otočila se ke Caroline; která se teď samolibě usmívala; a přiblížila se o krok k ní.
"Ještě není konec." Řekla a odešla si sednout na lavičku společně s Janey.
"Vrátíme jí to, neboj." Řekla Janey svým známým ochranářským a teď i pomstychtivým tónem hlasu a Maria se nemohla ubránit úsměvu.
"Jsi nejlepší." Řekla Maria a sledovala zápas mezi proherci.
Když už si každý myslel, že družstvo neznámých dívek nakonec vyhraje, Aria otočila skóre pro svou stranu a její družstvo vyhrálo. Teď přišly na řadu týmy Marii a Janey.
"Zlom vaz!" Řekla Janey a plácly si společně s následujícím udeřením pěstma.
"Myslím, že raději zlomím vaz jen Caroline." Opáčila Maria a odešla na své místo.
Přes zvuk Janeyiného smíchu zazněla píšťalka trenéra Winchestera, který ohlašoval začátek hry. Jako první rozehrávala Caroline a povedlo se jí první správné podání za celou dvouhodinovku tělocviku. Nakonec ale o malý kousek výhrávalo Janeyino družstvo, protože většinu bodů pro své družstvo uhrála jen Maria, a nebylo v její moci běhat po celém hřisti a uhrát to sama. Poslední kapkou bylo, když si Caroline vzpomněla na své motání pod nohy Marii a udělala to znovu. Maria zrudla v obličeji a měla chuť jí vyškrábat oči. Janey moc dobře znala její pohled, který neznačil nic dobrého a zároveň jí taky vadilo, co Caroline udělala. Nakonec zavolala na Mariu, aby obě zamířily k síti.
"Já jí zabiju! Zabiju jí!" Pronesla Maria, když došla k síti.
"Až dostaneš míč, tak mi prostě nahrej." Řekla Janey.
"Co? Proč?" Divila se Maria a nakrčila své obočí.
"Uvidíš." Spustila Janey svým tenkým, záludným hlasem, který používala právě jen u tohoto slova.
Maria se nechápavě podívala na svou sestru, obrátila oči v sloup a odešla zpátky na své místo.
Pak už to šlo docela rychle. Maria zpracovala podání a když se k ní míč znovu vrátil, vzpomněla si na Janeyina slova a nahrála jí na smeč. V tu chvíli jí došlo, co Janey chystá. "Já jí prostě miluju." Usmála se pro sebe a jen sledovala, jak Janey vyskočila a odrazila míč. V tělocvičně se rozhostilo ticho. Všichni sledovali míč, který neodvratně směřoval na blonďatou dívku stojící přímo pod sítí. Čas jakoby se zpomalil a Maria si s chutí vychutnávala každou sekundu. Míč konečně dopadl na Carolininu hlavu a dívka se sklátila na zem chytajíc se za hlavu. Maria stěží zadržovala smích, když se nakláněla nad blonďatou včelí královnou, která ležela na zemi a nehodlala jen tak vstát.
"Jsi v pořádku?" Zeptala se Maria s nepřirozeně vysokým hlasem, jak se snažila zadržovat smích.
"Ježiš, já jsem nechtěla. Jsi v pohodě?" Slyšela Maria za sebou a její smích byl čím dál tím víc těžší zadržovat.
Trenér Winchester si klekl ke Caroline a nakonec usoudil, že jí odvede za sestrou. Pomohl Caroline se postavit na nohy a přenechal jí na chvilku Arii, která jí držela kolem ramen. Trenér se otočil směrem k ostatním dívkám.
"Schovejte síť a posbírejte míče. Já zajdu s Caroline na ošetřovnu." Pronesl dostatečně nahlas, aby to všechny slyšely.
Poté došel k Marii a Janey, které pořád zadržovaly smích. "Doufám, že jste to neplánovaly." Ukázal na obě dvě s podezřívavým pohledem. Janey i Maria se na něj ublíženě podívaly a kroutily hlavou.
"Proč bychom to dělaly?" Zeptala se Maria nevinným tónem, který používala tak často, že mu věřila i ona sama.
Trenér Winchester na to reagoval pozdvihnutým obočím a přihmouřil očima. Ukázal ukázováčkem a prostředníčkem na své oči a poté ukázal na obě dvě. "Sleduju vás, Nicholsonovy."
Maria zasalutovala a Janey propukla v smích. Trenér Winchester zakroutil hlavou a odešel s Caroline a Ariou na ošetřovnu.
Maria se přidala k Janey a provedly svůj slavný vítězný taneček. Ukončily ho smíchem. Janey vzala sestru kolem ramen a usmála se na ní.
"Pojď. Jdeme domů, ty malá Snixx." Řekla Janey. Maria se zasmála a chytla Janey kolem pasu.
"Souhlas. Už se těším na gauč. A pizzu. A pak zmrzku." Řekla Maria s vážným výrazem a společně odešly do šatny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JUST LARRY | *Luc JUST LARRY | *Luc | Web | 9. listopadu 2013 v 21:40 | Reagovat

mě se líbí, jak píšeš. Ten styl psaní je naprosto skvělý, jen jsem zjistila, že mám ráda Ariu a Caroline a nějak nemůžu rozdýchat Mariu a Janey, netuším proč :DD a jinak Winchester to zabil :D

2 maney-world maney-world | 9. listopadu 2013 v 22:15 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji :) *Maria se usmívá a dělá šťastný taneček* Jsem strašně ráda, že se ti líbí můj styl psaní. A to nic, že máš ráda Ariu a Caroline, Maney jsou tak trošičku mrchy :D Takže tě chápu :D

3 kiki kiki | 11. listopadu 2013 v 15:21 | Reagovat

je to božííí maruš :33

4 kiki kiki | 11. listopadu 2013 v 15:21 | Reagovat

je to božííí maruš :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama