One shot - Lucy & Mikaela

28. října 2013 v 13:51 | Janey |  One shots

Autor: Janey
Poznámka: Povídka byla vytvořená pro mou (bývalou) kamarádku Lucy. Nevím, proč, ale touhle povídkou jsem si uvědomila, že jsem se chovala, jako ten největší blbec a chtěla bych naše kamarádství zpátky. Možná je tohle omluva za to, co všechno jsem o tobě řekla, ale vím, že se to omluvit nedá.


Once upon a time there was a girl
In her early years she had to learn
How to grow up living in a war that she called home
Never know just where to turn for shelter from the storm

Dívka se světle hnědými vlasy stála uprostřed nemocniční chodby a koukala do velkého okna, kde bylo plno novorozeňat. Ona měla oči jen pro holčičku úplně uprostřed, byla nejroztomilejší z dětí, které tam leželi a když otevřela svoje malé oči, byly zelené. Vzpomínka na něj, kterou pokáždé uvidí, když koukne na své dítě, které za nic nemůže. Mikaeliny oči se zalily slzy, které stekly po jejich tvařích.

Hurt me to see the pain across my mother's face
Everytime my father's fist would put her in her place
Hearing all the yelling I would cry up in my room
Hoping it would be over soon

Lucy ležela na své posteli ve své posteli a neustále brečela. Ne proto, protože by jí Adrian lhal, ale protože si vzpoměla na matku a na otce. Na tu bolest, kterou si vytrpěla. Jedinná osoba která tehdy při ní stála a stála by vždycky, ona jí to nikdy nevrátila, vůbec nikdy. Začínala uvažovat, jak se asi Mikaela cítila, když jí Michael vyměnil za Lilly? Co kdyby to samý udělal Adrian? Mikaela by se nikdy nevykašlala na svojí sestřenku. A ona to věděla a teď bylo pozdě, aby jí to vrátila.

Bruises fade father, but the pain remains the same
And I still remember how you kept me so afraid
Strength is my mother for all the love she gave
Every morning that I wake I look back to yesterday
And I'm OK

Mikaela si utřela slzy a rozhlídla se po chodbě. Byly tam sestřičky, doktoři a různý nemocniční personál. A pak uviděla šťastné rodiče, jak si fotí své nově narozené dítě. Otočila se zpátky k Nině a položila ruku na sklo.
"Ty svého tatínka tady nikde nehledej." pronesla tiše. Vytáhla mobil a napsala rychlou sms.

Lucy zapípal mobil. Nechtěla pro něj jít. Co když je to Adrian? Další bolest u srdce neunese. Ale co když je to někdo jiný? Rychle vstala z postele. Přečetla zprávu od nejcennější osoby, co kdy měla. Ty věty by ze židle zvedly každého. Jen dvě věty, které zněly "Malá je na světě. Jmenuje se Nina. Mikaela ". Lucy na nic nečekala, popadla klíče a utíkala k autu.

Mikaela tušila, že nepříjde. Střídala pohledy mezi vchodem a Ninou, která spokojeně spala. Už nedoufala a chtěla si jít lehnout na pokoj. Jenže v tom momentě se ve dveřích objevila blondýnka, kterou toužila vidět ze všeho nejvíc. Mikaela zamrkala a rozbrečela se. Lucy na tom byla stejně. Všechno hodily za hlavu a padly si do náručí.

I often wonder why I carry all this guilt
When it's you that helped me put up all these walls I've built

Zpamatovaly se až po pěti minutách,kdy se obě podívaly na holčičku.
"Má tvůj nos." usmála se Lucy a popotáhla.
"Ale jinak je celý on." zašeptala Mikaela a položila si hlavu na její rameno. "Jediné, co se mu povedlo."
Věděly, že všechny tři už je nedokáže nic rozdělit. Vůbec nic. Mají sebe navzájem a nikoho nepotřebují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama